Opustí-li mne

(osudovou ranou - smrtí, násilným přesídlením atd.) drahá bytost, ztratil jsem někoho, koho jsem měl rád a kdo měl rád mě. To je tragédie. Nemohu však truchlit po někom, kdo na mě kašle a válí se už v tomto okamžiku někde s někým jiným. Taková žena pro mě nemůže představovat ztrátu. Texty těchto písní ubezpečují ženy v tom, že jsou to ony, kdo rozchodem neutrpí, za nimi že chlapi budou koukat uslzenýma očima, dolézat a přistupovat na potupné podmínky jejich návratu. Zároveň tyto texty neradí opuštěným mužům nic jiného, než aby bědovali nad svou zoufalou situací.
Rád bych věděl, dožiju-li se textu typu „Bylo to s tebou pěkné, ale když jsi odešla, nepochybuji o tom, že bych si za tebe ze zbývajících milionů žen nevybral náhradu“.

JAK MOHOU MUŽI PSÁT TAKOVÉ TEXTY?

Čert mě může vzít, když slyším uvzdychané písně typu „Ach, lásko, proč jsi mě opustila?“, „Vrať se, nemohu bez tebe žít“, „Kéž bych mohl vrátit čas a začít znovu“, atd. Tyto a stovky písní jim podobných zatemňují jeden důležitý aspekt. Jak autoři těchto textů, tak vyznavači jejich písní nechápou, že tímto způsobem zbytečně v ženské populaci vzbuzují pocit nepostradatelnosti. Jde především o to, že ženy, která mě opustila a nestojí o mě, není žádná škoda.

„Za co?“

řekne si chlap. „Vždyť musí vědět, že jsem se kvůli tomu zadlužil až po uši a z těch pár šupů, co si nechávám, to budu kamarádům komplikovaně splácet.“ Jenomže její myšlení se ubírá opačným směrem. Ona je podvědomě přesvědčena, že má nějaký ohromný a tajný zdroj peněz a ráda by věděla, co s nimi dělá. Proto ji ani nenapadne, aby byla kvůli nějakému dvacetitisícovému drobtu vděčná.

Oblíbenou

ženskou představou je také, že muž má někde továrnu na peníze. Tato představa jí umožňuje přijímat nekonečné množství peněz bez pocitu vděčnosti nebo bez nutkání nějakým způsobem projevit svou radost. Jestliže chlap vydělává 10 000 Kč měsíčně, 7 000 Kč odevzdá doma a za zbylé tři dojíždí do práce, stravuje se a šatí, byl by naivní, kdyby se snažil manželku okouzlit třeba tím, že by jednoho dne koupil za 20 000 Kč zájezd s cestovkou. Očekávaná obdivná otázka „Jak jsi na to mohl ušetřit, když z těch pár šupů, co si necháváš, ti zbude tak sotva na přežití?“ se nedostaví. Naopak. Ještě se ho třeba zeptá, jestli by náhodou nemohl na cestu pro jistotu nakoupit o 300 dolarů více.

A už ho má

žena tam, kde ho chtěla mít. Už se nemluví o blinkru, muž znovu sedí před soudem za věc, kterou si už tak říkajíc odseděl. To je rána pod pás. To ovšem znamená, že s tímto tvorem nelze uzavřít na příští desetiletí žádnou dohodu. Žádné sliby neplatí, žádné téma není tabu. V případě potřeby může žena sáhnout pro vhodné téma i do záhrobí, proti čemuž už nemůžeme vůbec nic dělat: „Jsi grázl stejně jako tvůj táta, který se k tvé mámě nechoval jinak.“ Přitom ona ho v životě neviděla. Zkuste teď bránit čest svého otce a má vás tam, kde vás chtěla mít, tj. na jiném tématu. A zkuste jeho památku znesvětit a jeho čest nebránit!

Teď

“ se cítím dvojnásob naštvaný. Je to pravda, ale tenkrát jsem nevěděl, že naše rodina projezdí tolik peněz na vlecích a že na běžky nezbude, za druhé jsem se tehdy řádně omluvil a za třetí jsem jako kompenzaci posléze koupil běžky třikrát tak drahé, než jsme zamýšleli v Peci. Čili za tu věc už jsem se omluvil, byla mi odpuštěna, grandsky jsem nahradil vzniklé ztráty a teď zjišťuji, že stále není tak říkajíc vymazána z rejstříku trestů přesto, že jsme se na tom dohodli. To nepřipraveného muže zaskočí, naštve a rozlítostní natolik, že na toto podsunuté téma bude hledat logickou odpověď.

Velmi nefér

je i to, že se během hádek neštítí vytáhnout argumenty, které byly již dávno překonány. Z tenkého ledu, na kterém se žena nachází, přejde bez uzardění na jiné téma, kde jsme viníky my. Příklad: Žena rozmáčkla blinkr u auta a muž jí řekne: „Ať víš, co to je za litání, tady máš peníze a sežeň ho, ale v pátek jedeme do Itálie, tak ať to do pátku je.“ Na to ona přikývne, že ano, že to zavinila, takže to samozřejmě zařídí. V pátek to však není. Kromě obvyklého: „Tak sis to měl zařídit sám, co na mě řveš, ty hulváte!“ vykličkuje mnohdy i na jiné téma: „A tys mně tenkrát v zimě v Peci slíbil že mně koupíš nový běžky a také jsi to splnil až o půl roku později.

Nepoučený chlap

má v tomto případě blízko k šílenství, neboť není zvyklý na to, aby provinilec, místo toho aby se tvářil schlíple, se ještě vzpupně stavěl do role soudce. Poučený člověk zatne zuby, neboť ví, že když chce mít z krávy mléko, musí občas vykydat hnůj. Problém však spočívá v tom, že mužští (a snad prý i ženské) mají potřebu milovat bytost opačného pohlaví. Ze shora uvedených důvodů pak plyne vysvětlení, proč většina mužů není příliš zamilována do svých manželek či trvalých milenek, neboť ty dříve nebo později nějakou podobnou surovost (třeba i nevědomky) provedou, s časem se tyto prohřešky kumulují a tím se oslabuje mužova úcta a v důsledku toho i láska ke dříve zbožňované bytosti. Je smutné, že opravdu a hluboko můžeme milovat pouze ženu, s níž jsme dosud pouze v povrchním vztahu.