Protože ženské

v podstatě nemají kromě své vagíny co nabídnout - ve většině případů nemají peníze, nemohou co do pobavení konkurovat mužské společnosti, v níž si i lépe zasportujeme, nepodají výkon, nesloží symfonii ani nerozštěpí atom - zacházejí s ní tak opatrně, jako hráč mariáše s trumfovým esem. Svrbí ho prsty, aby ho vynesl a popásl se na jistém štychu a ráži, kterou představuje. Na druhé straně je to jeho jediná pořádná karta a vynést ji předčasně nebo získat s ní podružný štych znamená stoprocentně nevyužít její potenciál. Nedivme se tedy, že mnohé ženy zacházejí se svým rozkrokem jako se svátostí oltářní.