NA PLESE

On se tedy dobře baví s kamarády, ale co s ní. Žádný z kamarádů z vlastního pohnutí pro mou ženu tancovat nepůjde. Vždyť by znesvětil předzpěv lásky! Maximálně výměnou za to, že provedu tu jeho, půjde on pro tu mou a dojde tak k dalším bezpohlavním tancům s bezpohlavním rozhovorem. Nevím, jak něco takového může zmíněné dvě ženy uspokojit. Jak to, že nechápou, že tanec s vlastní ženou nebo s ženou kamaráda je povrchní náhražkou prvotního poslání tance? Na místě by bylo, kdyby ta má mým kamarádům hned v úvodu řekla: „Prosím vás, nedělejte si násilí a nechoďte pro mě, zatancujte si s těmi, u kterých máte šanci.“ Naopak, ona se cítí polichocena, že ji provádějí, předstírajíc, že neví o tom, že oni se k tomu nutí vůlí. Nevím, proč doma usiluje o to, aby šla na ples, kde bude vystavena potupné situaci, při níž s ní bude tancováno z milosti.
A tak, ocitnu-li se na plese bez manželky či partnerky, snažím se mít tu trapnou bezpohlavní povinnost provést manželky kamarádů co nejrychleji za sebou, nechám si za to zaplatit panáky u baru a vrhám se na svobodné pole nezadaných nebo mě neznámých žen a teprve teď prožívám a cítím tu pravou vůni tance.