Otec tedy řekne:

„Buď doma, já pojedu s dětmi sám.“ To je ovšem útok na shora uvedený princip, a proto se žena ohradí. Neřekne samozřejmě: „Když já ne, tak ty také ne“, ale řekne něco ve smyslu: „Víš, jak to škodí dětem, když jede někam neúplná rodina“, nebo: „Že by ses nestyděl, vy si pojedete a mě tady necháte, to je ti podobné, ty sobče. Já jsem celé dny u plotny a ty bys trajdal.“
Zvláštní je, jak vůbec nerady ženy muže někam pouštějí, byť i za očividně benigní zábavou, jako je hospoda či fotbal. Často slýcháme, jak chlap řekne: „Musím už jít, nebo se stará zblázní, že ještě nejsem doma“. A tak jde domů, kde stará čumíc na televizi mu vynadá, že táhne tak pozdě domů, a požádá ho, ať je potichu, protože ještě hodinu půjde detektivka a pak módní přehlídka. Čili chlap mohl být ještě hodinu třeba na kulečníku, nebýt toho nelogického ženského rysu, že když ony nemají pořádný program, tak chlap také ne a hezky se tohoto „neprogramu“ zúčastní s ní nebo vedle ní. Myslí si, že manželovi jakožto součásti svého majetku má právo přikázat, co má dělat a co nemá. Tím původně rovnoprávný svazek muže a ženy znerovnoprávňuje na vztah majitele a ovládaného, kde chce být majitelem z těch dvou ještě ke všemu ten, který je fyzicky, ekonomicky a intelektuálně slabší a navíc si nedovede zařídit vlastní program.