Z dob svých gymnaziálních studií si pamatuji, že kdo měl něco v hlavě a před sebou vyšší cíle, hlásil se na lékařskou fakultu, jadernou fyziku, MFF a podobné obory. Na právnickou fakultu, učitelství a ekonomii šli jen ti, kteří neměli pevný program či představu o životě a oprávněně si nevěřili, že by těžší studium zvládli, neboť v porovnání s ostatními byli jasně druhou garniturou. V dnešní době svobodného podnikání velká část lidí, kteří by se dříve hlásili na těžké obory, odchází navíc do konkurenčního podnikatelského světa, kde se bije nejen o úspěch svůj, ale zároveň i o pracovní příležitosti pro ty, kteří to nedovedou. Důsledkem výše zmíněného jevu je to, že veledůležitá oblast právnictví, učitelství, ekonomie, výchovy, ale i žurnalistiky, publicistiky a sociologie se až na výjimky stává doménou lidí druhé kategorie, neboť první kategorie je ponořena ve vědeckých institucích, fakultách a v byznysu (mluvím o byznysu obecně, nikoliv o specificky českém estébácko - mafiánském prasečkářství).