partnerka

Jó, kdybych věděl, že moje stálá partnerka (manželka) mě chce mít doma, aby mě to hezky udělala, zaváhal bych. V 95-ti procentech to však není ten případ. Bude koukat na televizi, chramostit po bytě nebo telefonovat s tetkami a důvod, proč mě chce mít doma je jediný: Závist a nepřejícnost, navíc pro ni morálně odůvodněná pocitem vlastnictví. Má přece na mě štempl v občance!
Tohle není ale žárlivost. Žárlím na někoho, koho mám rád, koho bych ve chvílích, kdy je objímán někým jiným, objímal rád sám. Ale tohle není ten případ, ona mně prostě nepřeje, abych si něco někde užil, a na základě pseudovlastnického pocitu si myslí, že má právo mi to zakázat. Slovo žárlivost by se ve slovníku mělo rezervovat pouze pro skutečně zamilované vztahy. V běžných každodenních vztazích by mělo být nahrazeno slovem „nepřejícnost“, neboť pravdivěji vystihuje stav věcí.
A tak poučením z těchto faktů budiž alespoň pro muže: Nežárlit. Vždyť je přece dobře, když se váha té ženské rozloží na více krcích. Nebo ji snad někdo potřebuje na celý úvazek?