Nám mužům

by to mohlo být jedno, pokud by ovšem tuto metodu ženy neaplikovaly i v rozhovorech s námi. Protože na to nejsem zvyklý, tak mě vždycky rozčílí, když třeba moje matka uprostřed mého líčení nějakého příběhu mi vpadne do řeči s úplně něčím jiným. Rozhovor pak vypadá asi následovně: Já: „Přistáli jsme helikoptérou na ledovci ve výši asi 4000 m. Většině z nás bylo z nedostatku aklimatizace špatně...“ Matka: „Ten televizní seriál Dallas je výborný, škoda, že mi včera tak lítal obraz.“. Nato já už ve vyprávění nepokračuji, protože je mi už po první minutě jasné, že ji mé zážitky vůbec nezajímají a že mě tady má