Jezdíval jsem dříve do bývalého SSSR na hory (Kavkaz, Pamír). Pohyb po tomto státě byl velmi omezen, člověk byl pod neustálou kontrolou, všude se musel hlásit a to vše pod jednou velkou falešnou záminkou: Ruský stát se o mě musí postarat, aby se mi nic zlého nestalo. Mnozí Rusové tomu i uvěřili. A tak je to i v partnerských vztazích. Mnozí muži, kterým bylo stokrát opakováno: „Co by z tebe bylo, kdybych ti neuvařila a nevyprala?“ (co by bylo, najedl by se v hospodě a prádlo by si dal vyprat v prádelně za jednu třetinu toho, co ho ta ženská stojí), se zaleknou, že kdyby je dotyčná opustila, bídně by zašli. Měli by si však uvědomit, že tím, že zůstanou osobití, nikterak nezvýší riziko rozchodu, spíše naopak, a i kdyby k rozchodu došlo, rozchod s ženou, která by je opustila kvůli takové malichernosti, by spíše
kvalitu jejich života zvýšil.