Občas se však Princ

zjeví v nepřehlédnutelné formě, alespoň pro většinu českých husiček. Typickým případem je zámožnější Arab či postarší Ital. Česká nanynka zde ihned neomylně rozpozná atributy typického prince a překotně se za některého zulukafra vdá, popř. za ním uteče i s dětmi. Ostatní nány jí závidí, vzdychajíce: „Ona se vdala do ltálie!“, „Ona má Araba!“. A zatím dotyčná sedí někde na italské či arabské vesnici po boku ztroskotance, o kterého by žádná z tamějších žen ani nezakopla. Z vesnice se nešťastnice nemůže hnout, je sledována sousedkami a příbuznými, v arabském světě je prakticky otrokyní vyměnitelnou podle směnného kurzu za x velbloudů, je nešťastná a rozveselí se jen jednou za rok, když přijede na týden dovolené se svými rasově nečistými dětmi a kamarádky ji obdivují, protože přijela zahraničním vozem a „viděla svět“.