NEÚTULNOST DOMOVA

Ženy jsou z pohledu mužů přecitlivělé na pořádek. A v rozumné míře je to dobře. Například Američanky to ve své feministické touze po rovnoprávnosti dotáhly tak daleko, že jsou stejné bordelářky jako chlapi a to jim na přitažlivosti nepřidává. Ovšem opačný extrém je ještě zhoubnější. Domov má být oázou klidu a tepla, v mnoha domácnostech to však vypadá veskrze obráceně. Venku sychravo, všechna okna otevřena, v každém manželka, dcera, tchýně a myje ho a místo tepla domova fouká dovnitř plískanice. Když koukáme na fotbal, hučí vysavač a vedle něj manželka nadává, že bychom mohli někdy vyluxovat my. Musíme se přezouvat už na chodbě. Během úklidu se vyhazují věci, které jsou nám drahé, přičemž o tom, co se vyhodí a co ne, bez konzultace s námi vlastnicky rozhoduje manželka, stejně jako i to, kde co bude stát a co se kam koupí. To vše nedělá z bytu útulek klidu, kam rádi utíkáme jako štvanci před nepřízní osudu, to pouze dělá z deště okap. Pozvěte si kamarády, sedněte si k televizi, chvilku se koukejte na hokej a manželka začne kolem lítat se smetáky, vysavači, práskat dveřmi a ukazovat, jaký je chudák a co všechno musí dělat. Taky by si ráda sedla a koukala, ale nemá čas, nedá jí to, musí uklízet.
Bodejť by pak chlapi, zvláště ti, kteří mají už děti odrostlé, nechodili z práce rovnou do hospody.