Tato vlastnost

je však ženám naprosto cizí. Se samozřejmostí si nechají spravit porouchané auto („Ještě že jsou galantní muži“). Je pro ně samozřejmostí, že jim manžel postavil dům (tak co by mu z vděčnosti za to odpustily některé jeho prohřešky), se samozřejmostí se dopouštějí toho, co je popsáno v minulých kapitolách. V kapitole „Tři kategorie žen“ jsme viděli, jak se alespoň zhruba dá stupeň jejich sobeckosti rozeznat v posteli. Sobeckost žen se rovněž projevuje přeceňováním jejich pracovních aktivit: „Co já všechno musím doma udělat a ty nehneš prstem, s ničím nepomůžeš!“ Ona skrz clonu svého sobectví nevidí, že zatímco ona myla nádobí, chlap ležel pod autem nebo opravoval střechu. Ona nevidí, že pět hodin její práce v kanceláři se rovná jedné hodině frmolu, kterou má její muž, pracující třeba jako ředitel filiálky, a že tento frmol mu trvá deset hodin denně. Sobeckost se promítá i do pocitu vlastnictví manžela, kterým se snaží nahradit rovnoprávný vztah s mužem. Sobeckost můžeme vystopovat v odcizování dítěte otci (viz kapitola Syndrom odcizeného dítěte), v prosazování názorů na to, který televizní program se pustí či kam se pojede na dovolenou. Důsledkem sobeckosti je i podsouvání nám již známého neopodstatněného pocitu viny, čehož následkem jsou výtky nejrůznějšího druhu. Sobeckost je i jedním z důvodů, proč ženy (prakticky) nemají potřebu skládat melodie a psát básně mužům. Proč také, vždyť za samozřejmost netřeba ani děkovat, natož skládat symfonie. Typicky sobecké výroky jsou „Kdybys mě měl rád, tak bys...“ nebo: „Tobě je úplně jedno, že já jsem nebyla už rok v divadle“, „Já se tady honím a tobě je to jedno“, „Tobě na mně vůbec nezáleží“. Neomylně svou sobeckost pak prozradí i výrokem: „Jsi sobec, že to dál nejde“. Víme již, že sobeckost, potažmo pak nepřejícnost, je často maskována tzv. žárlivostí. Velmi taktickým manévrem sobeckých žen je schovávání se za rodinu. „Když už to nechceš udělat kvůli mě, udělej to kvůli dětem“, „Už kvůli dětem bys měl nechat toho fotbalu“ (Naopak kvůli nim, abych je uvedl do světa, kde se žije, toho nechat nesmím). Pod pojmem rodina podsouvá nám žena starosti o sebe samu a o svou potřebu, kterou je buď líná zvládnout, nebo si ji neumí zorganizovat.