V uších mi už zní typický ženský nelogický protiargument: „Přece se nemusím vyspat s tím svým mužským, kdykoli on má náladu. Mám přeci právo být třeba unavená nebo nemít chuť“. Jenomže o to tu teď nejde. Toto právo jí nikdo neupírá. A kdyby řekla, že je unavená, nikdo ani necekne, ale ona kupčí. Ona de facto říká, že se se mnou vyspí jenom za to, když zaplatím formou slušného chování, a je jí jedno, že během stavby garáže jsem celý den neměl čas ani chuť na zdvořilostní fráze. Kupčení se sexem by bylo ještě opodstatnitelné, kdyby mi nevyčítala každou ženskou, za kterou se ohlédnu. Jak už bylo řečeno, na jídlo můžu jít do hospody, s prádlem do prádelny, ale co se sexuálními potřebami?
Zde se mě žena snaží zahnat do kouta, zneužívajíc moji solidnost a stavíc na faktu, že zahýbat manželce je nemorální a to že jistě neudělám. Jinými slovy, zneužívá mou dobrou vůli. To je podlost sama, a jako k takové se k ní má přistoupit.