jen jako záminku k pronesení vlastních myšlenek, a jelikož se jedná o mou matku, snažím se ji doposlouchat. Mezi dvěma ženami by ale tento typ rozhovoru pokračoval do nekonečna.
Jedna by třeba řekla: „Včera ke mně přijeli na dva dny mladý s vnučkama.“. V této chvíli by chlap, když už by se dostal do málo pravděpodobné situace, že by se musel vybavovat s někým, na němž mu tak málo záleží, že mu jsou jeho děti i s vnuky ukradení, alespoň diplomaticky poznamenal něco k tématu, např.: „Jak jsou velcí?“