Navíc,

vmanipulováním se do pozice, že se vlastně uvolnila k něčemu, co jsem po ní chtěl, mě staví do situace člověka, který za všechno může a nese zodpovědnost za případné nedostatky, počínaje nepřízní počasí, přes nevhodné ubytování až po uvedení do společnosti, která jí nevoní. Místo očekávaného „Tady je krásně“ či „To je dobře, že jsme si vyrazili spolu“ uslyšíme velmi pravděpodobně remcání jako: „Koukej jaká je zima, to byl nápad, že jsem radši nezůstala doma“, nebo „To je hrozný, jak se vy chlapi mezi sebou bavíte, je mně z toho nanic“, případně „Ty se bavíš, lezeš si, a co já tady?“ A až se večer ve zpívající hospodě budeme koukat na její nudou nafrněný obličej signalizující: „Pojď už, prosím tě, odsud“, řekneme si: „Že já debil jsem tu krávu sem tahal!“.