nebo „Co studují?“

Oslovená žena však nedopřeje té druhé ani to málo a opáčí na to: „Já jsem si vám včera k večeři ohřála párky, které jsem koupila v tamtom novém řeznictví na rohu a ty vám byly tak dobrý.“. Ta první ženská zase pochopitelně neřekne nic v tom smyslu, jestli byly tenké, tlusté nebo liberecké a co si udělala k tomu. Ne, ona ji totiž neposlouchá, nebo poslouchá, ale nevnímá, neboť zatímco ta druhá mluví, přemýšlí, co jí zase sdělí, až ji pustí ke slovu. Mnohdy je to tak trapné, že spustí svou ještě dříve, než ta první dokončila větu, využivši toho, že se jen nadechla, nebo jí zaskočilo.