PROČ ŽENY NEMAJÍ ÚCTU K MAJETKU

„Včera jsem při couvání do garáže zdemolovala levý blatník“, říká manželka přítelkyni. „Až to řeknu manželovi, ten zas bude vyvádět“.

On bude vyvádět, ona ne, jí je to jedno. Jenom chlap totiž na zdemolovaném autě vidí shánění opravářů, náhradních dílů a peněz. Manželka ne. V jejím životě se nic nezmění. Ona nebude ani lítat po opravářích, ani shánět pomocí inzerátů práci na víkendy k vydělání peněz na jejich zaplacení. Její život v trojúhelníku domácnost - sousedka - kancelář je totiž nedotknutelný, peníze na jídlo, prací prostředky a nájem se musí dát dohromady vždy. Ona nemá úctu k dalším hodnotám, ona nevidí litry potu, starostí a odříkání, které představují peníze na vše, co vybočuje za rámec tohoto trojúhelníku. Na domácnost jí stačí pár tisíc, které dostane částečně od manžela, částečně je vydělá během osmihodinové pracovní doby.

Co by si však ženy měly uvědomit,

a zejména starší ženy, u kterých už otázka zakládání rodiny je pasé, je to, že hledání kompaktního kvádru na stálo je do značné míry iluze. Život lze celkem slušně složit jako mozaiku z menších kamínků. Zachová to jak jí, tak těm kamínkům, větší svobodu, a vydrolí-li se jeden kamínek, nenadělá tolik škody, jako když se odvalí jediný a obrovský balvan. Kromě toho tento postup zachovává ženě naději na přetvoření některého z původně nestálých a viklajících se kamínků ve vytoužený kvádr. Mozaikový život však neumožňuje ženě v plné míře rozvinout ten dokola zde omílaný pocit vlastnictví chlapa a tuto hranici nepřekročí.

ŽIVOT

„Já potřebuju někoho nastálo, tohle by nic nevyřešilo,“ slyší muž občas a dívá se přitom smutně za odlétající nadějí na to, že s ženou, se kterou strávil příjemně odpoledne, skončí ve své útulné garsonce. Ona neví, že to tzv. „stálo“ se nedostavuje a priori, nýbrž a posteriori, ona neví, že řečmi o „stále“ vyvolává v chlapovi na zádech mrazení, tane v domnění, že stejně jako v pohádkách existuje princ, kterého jednou určitě potká, a pouze on bude ten pravý a na stálo a na něj se vyplatí čekat. Neví ale zároveň, jak se pozná princ. Tedy neví, ví, moc dobře ví, proto se již stokrát napálila a ještě stokrát napálí tam, kde okamžitě ztratí hlavu nad jeho šarmem, krásou a výřečností, a proto si teď hraje na obezřetnou v případě upřímného muže, který nedovedl tak silně oslnit a na první pohled zapůsobit. Jako kdyby stupněm oslnění se měřil stupeň stálosti.

DRUHÁ LIDSKÁ GARNITURA NA DŮLEŽITÝCH SPOLEĆENSKÝCH POSTECH

Divím se, že se dva haruspexové spiklenecky neusmívají, když se potkají
Cato


Soudkyně pochopitelně nemůže uznat, že se manžel ničím objektivně neproviňuje, neboť sportovní kurzy jsou jeho chlebem. Vždyť ona s tou ženou soucítí, vždyť ona by udělala totéž, vždyť možná i něco podobného udělala už mnohokrát a možná se z podobných příčin i sama rozvedla. Spravedlnost proto musí zatlačit na vedlejší kolej, připuštění spravedlnosti pro ni totiž znamená odsoudit samu sebe. Kdo by to dobrovolně udělal? A tak, ve jménu ženské sounáležitosti, je spravedlnost ve své výkladní skříni, tj. soudní síni stavěna na hlavu.
Instituci samosoudkyň nebudu již déle rozvádět. Naprosto dokonale to totiž provedl JUDr. O. Kotásek v připravované knize „Vliv ženské sounáležitosti na výsledky soudních pří.“

A tak na měsíčním cyklu

té které samosoudkyně, jejích menopauzních hormonálních přestavbách a dalších faktorech, které nelze ani při nejlepším snažení se dotyčné rozumem či vůlí ovládnout, závisí, půjde-li odsouzenec sedět na pět let nebo na devět let, bude-li dítě přiřknuto místo otci matce a desítky dalších rozhodnutí o lidských osudech. Zejména v manželských soudních přích se rozporuplnost instituce samosoudkyně projeví v nejjasnějších konturách. Manželka například u rozvodového řízení argumentuje tím, že s manželem nelze žít, protože jezdí často jako tělocvikář na sportovní kurzy a tábory nebo že jí už pět let nekoupil květiny a nepřinesl snídani do postele.

Důvod,

proč tyto názory prezentuji v této knize, je ten, že právě oblast školství, justice, publicistiky a oblast sociální jsou přefeminizované a s důsledky tohoto vývoje se setkáváme prakticky každodenně. Stačí si připomenout zamořenost školského systému včetně vyšších stupňů učitelkami, které, aniž by si to uvědomovaly, vychovávají žáky a studenty k vlastnímu, tj. žensky úzkoprsému obrazu se zvrácenou hierarchií hodnot. Přemnožení se neschopných a arogantních tetek na školských, městských, správních a všech jiných možných úřadech, které si nevědí rady s ničím, na co nemají instrukce, nebo co vybočuje z běžných předpisů nám otravuje život denně. A nade vším se tyčí zdravému rozumu se příčící instituce samosoudkyň.

Již sám motiv stát

se úspěšným právníkem, tj. být ochoten bohatnout i třeba obhajováním lidí, o nichž jsem přesvědčen, že patří do žaláře, a motiv uchazeče o studium teoretické fyziky s perspektivou celoživotního odříkání se a s cílem posunout poznání lidstva, ukazuje na kvalitu modelových jedinců. Toto je obecný problém s celosvětovým dopadem. Celý západní svět je v podstatě řízen tzv. levicovými intelektuály ovládajícími publicisticko-právnickou sféru, neboť první garnitura pravicových intelektuálů je někde jinde a o tuto sféru se povětšinou nestará, považujíc ji za motivačně méněcennou. Logickým důsledkem toho je například neschopnost západních mocností s prakticky neomezeným finančním a vojenským potenciálem dohodnout se na řešení běžných krizí.

Z dob svých gymnaziálních studií si pamatuji, že kdo měl něco v hlavě a před sebou vyšší cíle, hlásil se na lékařskou fakultu, jadernou fyziku, MFF a podobné obory. Na právnickou fakultu, učitelství a ekonomii šli jen ti, kteří neměli pevný program či představu o životě a oprávněně si nevěřili, že by těžší studium zvládli, neboť v porovnání s ostatními byli jasně druhou garniturou. V dnešní době svobodného podnikání velká část lidí, kteří by se dříve hlásili na těžké obory, odchází navíc do konkurenčního podnikatelského světa, kde se bije nejen o úspěch svůj, ale zároveň i o pracovní příležitosti pro ty, kteří to nedovedou. Důsledkem výše zmíněného jevu je to, že veledůležitá oblast právnictví, učitelství, ekonomie, výchovy, ale i žurnalistiky, publicistiky a sociologie se až na výjimky stává doménou lidí druhé kategorie, neboť první kategorie je ponořena ve vědeckých institucích, fakultách a v byznysu (mluvím o byznysu obecně, nikoliv o specificky českém estébácko - mafiánském prasečkářství).

Muži

potom kodifikují tento hanebný status tím, že místo aby suše oznámili: „V sobotu jedu na volejbalový turnaj, vrátím se asi v neděli“, začnou již dva měsíce předem škemrat: „16. dubna je turnaj ve volejbale, měla bys něco proti, kdybych jel?“ Tím ji samozřejmě vystaví do role vrchnosti a jí chybí dostatek velkorysosti, aby tuto nezaslouženou roli odvrhla třeba větou: „No samozřejmě, proč bys nejel copak se mě musíš ptát?“. Ne, místo toho si v této roli zalebedí a utuží ji prohlášením na způsob: „To je ještě dlouhá doba, uvidíme, snad to půjde...“, čímž mu říká, že když se bude hodně snažit, tak mu to milostivě povolí. A tak se chlap dva měsíce podbízivě chová a žehlí si to, aby tam s m ě I jet. Ovšem slovo směl, stejně jako dovolit, určovat, trestat a odpouštět, popisuje vztah mezi vrchností a poddaným. Mohu mít obavy, že jdu pozdě do práce (kde mám svého nadřízeného), nebo za povinnostmi, ale nemohu jít domů s pocitem malého kluka, že jdu pozdě. Není přece mojí povinností zpovídat se člověku mě na roveň postavenému, proč přicházím o hodinu jinak, než obvykle, nota bene manželce čumící na seriál.
Někdy se žena ve shora uvedené scéně uchýlí k pseudodemokratickému prohlášení: „Já ti přece nemám co poroučet. Klidně si jeď, ale uvědom si, že ty tvoje volejbaly mě ničí.“ Na tohle ovšem chlap, poučený v oblasti vyvolávání neopodstatněného pocitu viny závistivou manželkou, neskočí.

Bohužel

většina žen kompenzuje svoji situaci nastolením pocitu vlastnictví, kterému posléze samy uvěří. Pohříchu v této situaci ocitnuvší se muži tomu věří též, nebo se poddají z nejrůznějších příčin (aby měli klid, z lenosti, slabosti a hlavně z nedocenění osobní svobody). Tak se stane, že ženy, jako by se staly vlastníky svých mužů, jim d o v o I u j í - jít s kamarády na pivo, u r č u j í - hodinu návratu, t r e s t a j í - křikem, odmítáním sexu a nastojte, někdy i bitím, a dokonce i milostivě o d p o u š t ě j í, ale buďte si jisti, že dříve či později odpuštěný „přestupek“ stejně vyčtou.

Naproti tomu nevěsta,

sňatkem vybřednuvší z přízemní společnosti ženských, se rázem ve společnosti chlapa ocitá v komplexním ráji. Sto tetek ji nikdy nepobavilo, nepovzneslo, nehýčkalo a nepoučilo tolik, jako jediný muž. Jsou ochotny trávit (pochopitelně) veškerý čas s mužem a ohromně se diví, že chlap pořád někam utíká. Žárlí, vyčítají, terorizují a přitom nechápou prapůvod jejich nespokojenosti. Nemohou ho totiž nikdy pochopit, stejně jako já nikdy nemohu pochopit, jak asi buší srdce tygra, jehož rodina týden nejedla, když pozoruje zaběhlé tele. My, mužští, však máme tolik soudnosti, že nesrovnatelné nesrovnáváme.

Chlapi

se výborně baví i v hospodě, neboť každý má po ruce množství příhod a zážitků, jejichž vyprávěním dovede upoutat. Není divu, že když touha po dětech, sexuální pud či společenský tlak ho donutí do šedě života v manželství, v němž je zasypáván plytkými kecy na téma módních doplňků či špinavých oken, nezbývá ubohému muži než kompenzovat tento stav mnoha milenkami, jejichž suma duševních vlastností se alespoň vzdáleně rovná jednomu mužskému nitru. Jedna zná historii Říma, druhá fyziku, třetí se nebojí lézt po skalách, čtvrtá lyžovat, pátá umí vařit, šestá je dobrá v posteli, sedmá nezívá při sledování křeče atleta v cíli běhu na 800 m a osmá mu řekne uznale po vítězství v okresním přeboru v tenise, ve kterém vyřídil deset ambiciózních borců: „Ty seš teda dobrej!“ Bohužel na devátou na volejbalové turnaje a dvacet dalších nám nezbývá čas ani peníze, a tak prožíváme přes veškeré komplikace v životě jen polovinu toho, co bychom prožili v mužském prostředí, kdyby nás sexuální pud z tohoto prostředí neštval pryč.

Kapitola dvacátá třetí

Chlap vyrostlý v mužské populaci si odtud přináší samozřejmé vlastnosti, bez nichž by se mezi přáteli, kumpány, sportovci atd. neobešel. Jde o spolehlivost, držení slova, smysl pro vděčnost, uznání, obdiv a podobně. Náš ženich byl také dosud zvyklý na to, že pro své kamarády (a oni pro něho) organizoval a s nimi prožíval nesmírně pestrý a dobrodružný život: lezení po skalách, sjíždění řek, různé druhy sportu, bavili se hudbou, lovem žen atd. Mezi mužskými se náš ženich vyžil i intelektuálně. Průměrný muž má totiž svůj názor na současnou politiku, příčinu smrti Cicerona nebo Ladislava Pohrobka, relativistickou kontrakci délek, skvělou formu nestárnoucího De Zolta na mistrovství světa a stovky dalších témat.

DUŠEVNĺ BILANCE MEZI MUŽEM A ŽENOU

Bylo by velmi žádoucí, aby se též v Evropě tomuto číslu 2 lidského pokolení vykázalo jeho přirozené místo a aby se konečně udělala přítrž nepleše tzv. „dámy“, které se směje nejen celá Asie, ale bylo by se smálo rovněž celé Řecko a Řím
Arthur Schopenhauer

Zamysleme se nad okamžikem svatby a zvažme tímto počinem vznikající saldo duševních ztrát a zisků pro každého z novomanželů.

Udělejme nyní další krok

a předpokládejme (co je na tom nereálné?), že tato manželka potřebuje pro zdárné vyvolání svých erotických fantazií o sousedovi občasný styk s ním. Manžel potom stojí před otázkou, zda mít v posteli kus frigidního dřeva, nebo nevěrnou, avšak vášnivou ženu. Co si vybere?
Úzkoprsý uzurpátorský žárlivec asi situaci nezvládne a rozvede se. Velkorysejší typy mužů zajásají. Vžyť se jejich život obohatil na všech frontách. Nejen že tráví večery v objetí ženy, která je skutečně kusem ženské, nejen že se jeho mužské sebevědomí zvedá s každým docíleným orgasmem jeho manželky, nejen že nemusí složitě a jednou za uherský rok poučovat bezkrevnou manželku o jejích povinnostech, ale on získal i právo chodit za jinými a tím nazpět i značný díl osobní svobody, kterou si tak neuváženě nechal okleštit razítkem na matričním úřadě.

manželství

Představme si nyní manželství, v němž manželka je schopna vyvrcholit pouze za předpokladu, že si při tom představuje, jak to dělá s Paulem Newmanem nebo se sousedem. Má-li se její muž rozhodnout mezi sexem bez ženina orgasmu, nebo sexem s jejím orgasmem, podmíněným však představami o cizím mužským, rozhodne se zřejmě pro variantu s ženiným orgasmem. Jakožto pohlavní tvor touží totiž po pohlavním spojení a orgasmus je přece symbolem pohlavnosti.

EROTICKÉ FANTAZIE - POMŮCKA K DOSAŽENÍ ORGASMU

Řekne-li vám někdo, že má věrnou ženu, politujte ho. Není hezká.
Chlubí-li se někdo, že má hezkou ženu, politujte ho. Není mu věrná.
Tvrdí-li někdo, že má hezkou a věrnou ženu, politujte ho. Je to blázen.
A.P. Čechov

Má-li se chlap rozhodnout mezi dvěma přibližně stejně vyhlížejícími ženami, z nichž jedna orgasmu docílit může a druhá ne, rozhodne se, pochopitelně, pro tu první. Je to především ženino vyvrcholení, nikoliv jeho vlastní, kterým je odměněno jeho milostné úsilí, byť většinou příjemné. Uspokojit ženu je na sexu to nejkrásnější. Milovat se se ženou nedocilující orgasmus je bezcílnou poutí, během které se muž sice ukojí, ale to je příliš malá meta. Vždyť přece úspěšnost sexu poměřujeme tím, jak si to ta žena užila. Nikdo nepočítá, kolikrát se uspokojil, ale kolikrát to udělal své ženě nebo milence.

partnerka

Jó, kdybych věděl, že moje stálá partnerka (manželka) mě chce mít doma, aby mě to hezky udělala, zaváhal bych. V 95-ti procentech to však není ten případ. Bude koukat na televizi, chramostit po bytě nebo telefonovat s tetkami a důvod, proč mě chce mít doma je jediný: Závist a nepřejícnost, navíc pro ni morálně odůvodněná pocitem vlastnictví. Má přece na mě štempl v občance!
Tohle není ale žárlivost. Žárlím na někoho, koho mám rád, koho bych ve chvílích, kdy je objímán někým jiným, objímal rád sám. Ale tohle není ten případ, ona mně prostě nepřeje, abych si něco někde užil, a na základě pseudovlastnického pocitu si myslí, že má právo mi to zakázat. Slovo žárlivost by se ve slovníku mělo rezervovat pouze pro skutečně zamilované vztahy. V běžných každodenních vztazích by mělo být nahrazeno slovem „nepřejícnost“, neboť pravdivěji vystihuje stav věcí.
A tak poučením z těchto faktů budiž alespoň pro muže: Nežárlit. Vždyť je přece dobře, když se váha té ženské rozloží na více krcích. Nebo ji snad někdo potřebuje na celý úvazek?

K uzurpaci

druhého partnera pak dochází hlavně ze dvou důvodů: Uzurpující buď o zahnutí nestojí (z morálních, rizikových, zdravotních nebo frigidních důvodů), nebo se líbí méně než jeho uzurpovaný partner. Zkrátka o svobodu nestojí a nevěděl by si s ní ani rady. Řídí se proto známým heslem „Když já ne, tak on také ne“, vystaví uzurpovaného do pozice neopodstatněného pocitu viny a nešťastník si pak řekne: „Vždyť já ji to nemůžu udělat, ona by mi to také neudělala“ a přitom si nechce připustit, že on vlastně o její věrnost nestojí, naopak její zahnutí by ho zbavilo nechtěného morálního balvanu. Z kapitoly „Vyvoláni neopodstatněného pocitu viny“ však víme, že vynucený pocit viny je falešným a špatným rádcem.

NEUZURPUJ DRUHÉHO, UZURPUJEŠ SE TÍM SÁM

Každá svině má svého řezníka
Z Podkrkonoší

Vždycky když slyším, jak někdo z mých kamarádů prohlásí: „Já kdybych nachytal starou s někým v posteli, tak bych ji zbil!“, musím mu oponovat. V tom okamžiku má být právě rád, neboť získal kus svobody. Dostal poukázku na to chovat se svobodně. Víc než svoboda je snad jenom zdraví. Neobstojí totiž tvrzení (i když bychom si to přáli a i když například i sám Tolstoj tuto zásadu filozoficky podpořil), že pouze muž má právo na beztrestnou nevěru, nikoli však žena. Ne, pokud chci svobody užívat, musím ji umět i dopřát. Pokud ji nedopřávám, nemám na ni právo a tím sám sebe ujařmuji. Vystavuji se totiž riziku, že budu-li někdy nachytán in flagranti, promění se moje předchozí moralistická kázání i se mnou v kupku hnoje. Existuje námitka, že mám-li někoho rád, neměl bych mít potřebu mu zahýbat.
Avšak 1) to odporuje povaze muže - lovce, který zahnutím nikterak nedegraduje své city k té, kterou má rád, a hlavně 2) mnoho lidí z nejrůznějších příčin, jako je např. zájem na zachování manželství, setrvačnost, oboustranné poznání, že žádný z partnerů nemá nikde jinde lepší vyhlídky atd., žije s partnerem/kou, kterého/ou nemají rádi.