Proč je ta ženská tak sobecká a neřekne mu: „Hele já moc dobře vím, že už jsi zase duchem támhle u kamarádů, tak zmiz!“ Neví o tom? Anebo spíše ví, ale zneužívá jeho dobrotu s cílem prodloužit tu krátkou chvíli, po kterou se může bahnit ve své nepostradatelnosti? Proč nás nechávají v tomto ohledu psychologové na holičkách? Proč o tomto jistě důležitém a tisíce chlapů trápícím fenoménu nepojednají? Asi proto, že se automaticky předpokládá, že všech- no překousneme.