Všechny sexuologické příručky

se babrají stavem ženy před, při i po. Zabývá se ale někdo duševní krizí chlapa, který leží se ženskou třeba někde ve stanu, všechno si i k její pokojenosti odbyl, ze svého pohledu je tu už tedy zbytečný, na hřišti jsou slyšet údery volejbalového či nohejbalového míče, v hospodě cinkot půllitrů, kytara a on - leží a předstírá, že všechny tyto vábničky se ho netýkají, že teď bije jeho srdce jen pro tu, kterou drží v náručí, a ona tomu věří! Kdyby jí řekl o minutu dříve, než vyžaduje tušená slušnost: „Tak čau, támhle už na mě čekají kluci“, rozbrečela by se, vyčetla by mu, že jí má jenom do postele a on to dobře ví. Na to ovšem dobrák chlap nemá nervy, to raději pár setů oželí. „Že já vůl jsem to nenechal na večer“, říká si rozmrzele, když už je pozdě.