VZPOURA PROTI PŘÍRODĚ

Přišla však doba, kdy se ženy začínají vzpírat své tisíciletími určené roli. Začínají své mateřství, péči o rodinu, bytí předmětem sexuálního zájmu mužů a opatrování domova považovat za něco méněcenného a nejrůznějšími formami - od pokusů otrávit mužům jejich touhu něco dokázat po zvláště v USA rozšířené zanedbávání výchovy vlastních dětí ve jménu budování kariéry - se proti této roli, pro niž jsou nenahraditelné, bouří. Stejně jako výměna přírodou určených biotopů mezi hrošíkem liberijským a zmijí písečnou (které by to vůbec nenapadlo) nebo odchod Negrů do Grónska a Eskymáků do Afriky (některého by to napadnout mohlo, ale ihned by to zavrhl jako blbost) by nemohla dopadnout dobře, nemůže dobře dopadnout (a ani nedopadá) ženská snaha o život v mužském stylu. Ony to některé dotáhnou až na generální ředitelky Ostravsko-karvinského revíru, ale ať mi nikdo neříká, že jsou štastnější než ty, které doma ve vyluxovaném obýváku očekávají se svačícími dětmi příchod a pohlazení manžela. Ty jsou ale koneckonců nešťastné také, neboť už si přičichly „moderní době“.